Základní výchova štěněte
Vychováváme štěně
Nepovažuji se za žádného odborníka na výchovu ČSV. Nicméně od našich vlastních psů a za odchované vrhy v naší CHS jsem přeci jen již nějaké ty zkušenosti stihla posbírat. Proto bych tento článek chtěla věnovat především majitelům našich odchovů. Názory jiných chovatelů se mohou lišit, každý má své způsoby.
Již jsem psala o zvykání na samotu a o socializaci štěněte. Dnes bych se chtěla pověnovat základním věcem ohledně výchovy štěněte.
1) Loužičky - věc se kterou potýká majitel kteréhokoliv štěněte. Bohužel už i v naší CHS se stalo, že loužičky byly důvodem k vrácení štěněte. V první řadě si musí majitel štěněte uvědomit, že miminko, které si přivede domů ještě zdaleka netuší, že nemá čůrat doma. Pokud se nedokážete smířit s tím, že Vám štěně udělá loužičky doma tak si ho nepořizujte vůbec a kupte si plyšové štěně (pro Váš lepší pocit třeba i na baterky). Pokud jsme smíření s loužičkami tak můžete číst dál. 7. týdenní štěně čůrá opravdu často. Setkala jsem se už i s názorem, že takto malé štěně to dělá vysloveně schválně. Věřte tomu, že schválně to opravdu nedělá. Malému štěněti ještě zdaleka nefungují svěrače tak jak by si i samo mohlo přát.. Může "učůrávat" také ze stresu či z radosti. Tudíž venčete co nejčastěji. Předcházet loužičce můžete tak, že si ohlídáte ten vzácný okamžik kdy štěně "konečně" usne. Jakmile zpozorujete, že se probouzí IHNED ho popadněte (ano do rukou) a utíkejte s ním ven. Tam ho položte na trávu a jakmile se vyčůrá hodně ho chvalte a ideálně i odměňte nějakým pamlskem. Ve chvíli kdy to neuhlídáte a udělá loužičku doma ho nebijte, neráchejte mu v tom čumák a nic podobného.. Jednoduše ho ignorujte a loužičku mlčky a pořádně odstraňte, případně dodejte slovo "NE". Noste štěně ven i po každém jídle či hře. Jako u všeho platí - trpělivost a trénink, nechtějte všechno hned...
2)Kousání - každé malé štěně má jako velkou zábavu kousat všechno a všechny. Je to zcela běžný a normální projev hry štěněte. Okusování může také doplnit o vrčení či štěkání. Tento projev hry nezaměňujte s projevem agrese. Majitelům našich odchovů vždy radíme štěněti místo sebe nacpat nějakou hračku. Ve chvíli kdy vás štěně kouše můžete ho lehce klepnout přes čumák či chytit z vrchu za čumák s povelem "NE" a strčit mu do tlamy nějakou tu hračku se kterou si s ním i pohrajete. Nějakou menší hračku sebou noste i ven a vítá-li okusováním i někoho dalšího tak udělejte stejný postup. "NE" a hračku. Pro jeho volný čas mu věnujte něco na okus - opět ideálně hovězí morková kost.
3) Vítání - často se setkáváme s lidmi, kterým jde na nervy nadměrné vítání vlčáků. Věřte, že i jiná plemena umí bouřlivě vítat lidi.. Nicméně projevuje se to bláznivým skákáním až na hlavu, pištěním, okusováním u štěňat klidně i "učůráváním". Postup viz. výše - proti okusování strčit hračku, proti skákání štěně rukou usměrňovat zpět dolů k zemi a opět rázné "NE". Pokud máte štěně/psa na vodítku tak se snažte skákání na ostatní právě tím vodítkem zkorigovat - usměrnit. Byli jste 8 hodin v práci a máte radost, že Vás pes vítá? Ale také Vás ani nepotěšilo, že Vám roztrhl nebo ušpinil vaší bílou bundu? O tom, že byste měli volit barvu šatníku vhodnou ke psu Vás určitě poučovat nebudeme.. Ale o tom, že kolikrát se to štěně/pes nejlépe odnaučí tak, že se prostě vítat nebudete to ano. Pokud je vítání extrémně bouřlivé tak se prostě nevítejte... Počkejte až se štěně/pes trochu uklidní a pak je čas ho pomazlit. Skákání na cizí lidi ho odnaučujte již od mala a korigujte vodítkem. Věřte, že ne každý je zapálený pejskař a mohli byste se časem dostat díky tomu do nepříjemné situace.
4) Vrčení, cenění zubů - na přiložené fotografii můžete vidět jak si štěňata hrají mezi sebou. Ano opravdu HRAJÍ nemají v úmyslu se vzájemně zabít. Už při pohledu na tuto fotku by Vám mělo začít být jasné proč i na Vás si štěně zavrčí nebo vycení zuby. Skutečně se nejedná o projev agrese, ale o to, že Vy mu musíte vysvětlit, že nejste jeho psí kámoš, kterého má okusovat a vrčet na něj. ČSV je plemeno, které si prostě zavrčí. Je to jejich způsob komunikace. Může vrčet, když se mu něco nelíbí, ale může také takhle "povídat" i z radosti. Na Vás se je se naučit tyto zvuky rozlišovat a přizpůsobovat jim svoje chování a svůj další postup. Štěně na Vás třeba mže zavrčet i u jídla. Chtěla bych Vás rovnou varovat před tím abyste se zbytečně vyhnuli plánovanému "sahání do jídla". Je to takový zastaralý a mnohými lidmi doporučovanými zvyk. Pokud začnete hned 7. týdennímu štěněte úmyslně a pokaždé hrabat do jídla, které jste mu přinesli tak jste na nejlepší cestě si z něj vychovat nerváka, který Vás o to víc bude od svojí večeře hnát.. Naučte štěně, že vy mu jídlo DÁVÁTE nikoliv BERETE. Pokud vidíte, že vaše štěně má s tím jídlem opravdu problém a nadměrně si ho střeží tak udělejte opačný postup než vám velí rozum. Vezměte misku na jídlo, naplňte jí, ke štěněti si sedněte a krmte ho v klidu z ruky a mluvte na něj milým tónem až z toho začne radostí vrtět ocáskem. Sáhněte do misky a z ruky mu dejte jíst, takhle ho prostě nakrmte postupně dokud není miska prázdná. Takto ho můžete krmit pravidelně dokud nebudete mít pocit, že Vás štěně u jídla již absolutně neřeší. Já osobně toto u štěňat nehrotím. Prostě jim do misky nesahám, jen ze začátku je u misky s milým tónem hlasu pohladím a nechám být. Dříve nebo později vždy všichni pochopili, že jim jídlo neberu a všem nyní v dospělosti mohu do misky sahat. Pokud jim budete sahat do misky a stresovat je tím tak kromě vrčení také docílíte toho, že štěně začne nadměrně hltat aby to honem snědlo než vy mu to budete chtít vzít což také není žádoucí...
Také se setkáváme někdy s tím, že když čsv "něco nechce" tak si zavrčí na svého pána nebo vycení zuby. Ano ani toto neznamená projev agrese jak se lidé často domnívají. Je to spíš projev nervozity a nejistoty. Co v takové situaci dělat je vcelku jednoduché. NIKDY V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ se nezačněte vztekat vy a tento "konflikt" hrotit. Vy jste ten kdo má mít v takové situaci rozum. Pakliže se dostanete do této situace kdy pes stojí proti Vám, vrčí a cení zuby UKLIDNĚTE HO!!Nezačněte vyšilovat, křičet a už vůbec ho nezkoušejte bít!!! V takové situace se sami v první řadě "hoďte do klidu". Na psa začněte mluvit laskavým a klidným hlasem aby pochopil, že i on se má uklidnit a že nezareagoval přiměřeně. Nejsou hloupí a vnímají i Vaše pocity. Takže pokud z Vás ucítí (a také z hlasu uslyší) klid tak i on se uklidní. Odveďte jeho pozornost jinam. Převeďte takovou situaci do hry anebo si s ním třeba procvičte v tu chvíli věci za které víte, že ho budete moct chválit. Nemějte potřebu si v tu chvíli dokazovat, že vy jste pán a že ho přeřvete, přeperete apod. Zklamete jeho důvěru.
O výchově štěněte ČSV se toho dá napsat mnoho a mnoho. Zde máte tedy vypsané takové nejčastější problémové faktory se kterými si obvykle novopečení páníčci nevědí moc rady. Zapamatujte si, že pokud chcete mít ideálního psa tak Vy musíte být ideální majitel. Se psem musíte zacházet vždy s citem a v klidu. Pes musí znát rázné NE a rozumět mu co to znamená. Buďte důslední nikoliv však nervózní, nevztekejte se!! Pes k Vám musí už jako malé štěně získávat důvěru. Musí si být jistý i on, že se na Vás může spolehnout, že nebudete reagovat přehnaně a že ho nezklamete. Pakliže neudržíte své nervy na uzdě a pěkně mu to nějakým Vaším výbuchem "spočítáte" tak jste na nejlepší cestě do pekel.. Pakliže mu ukážete, že věci se dají řešit v klidu a rozumně ho nasměrujete správným směrem tak on se Vám za odměnu oddá s veškerou svojí důvěrou a s takovým psem se hned mnohem lépe pracuje, to mi věřte. Velmi důležitá věc, kterou lidé mnohdy neumí anebo na ní zapomínají je INTONACE HLASU. Jste stejně jako pes obdařeni hlasivkami. Stejně jako on Vám svou intonací hlasu sděluje o co se jedná, sdělujte i Vy jemu Vaše pocity. Hrajte si s Vaším hlasem ať vždy pes pozná kdy máte radost, kdy ho povzbuzujete, kdy je hra, kdy ho uklidňujete a kdy říkáte NE. Budete-li i Váš hlas správně používat štěně bude rychleji chápat a snadněji se učit.
